Přidat názor k článku Černý den mého života : 23.listopad 2006 - diagnóza RAKOVINA PRSU

Hannulku jsem neznala, vlastně znala jsem jen ten její nick, občas jsem ho na rodině potkávala.
Je mi strašlivě líto, co se stalo... Je mi nesmírně líto jejího manžela a její malé holčičky. Je to tak hrozně nespravedlivé, co se tady na světě děje. Dovedu se vžít do té hrůzy, kterou prožívala Hannulka a kterou prožívá ted její rodina. Mně připravila rakovina před dvěma měsíci o přítele a tatínka mé tříleté holčičky, byl to mladý třicetiletý člověk, nezdolný optimista, člověk plný plánů... Ještě tolik toho chtěl udělat, měl před sebou spoustu práce, a přesto musel odejít. Byl hrozně silný, ale i tak mnohokrát plakal, že nechce umřít.. Věděl, že umře, doktoři mu to řekli.
Den před smrtí mi volal, at za ním co nejrychleji přijedu do nemocnice, ať dovezu malou a ať přijedu se všema známýma, že se s nima chce rozloučit. Stáli jsme tam u jeho postele a brečeli...A on už byl tak moc unavený, nemohl ani sedět, jen ležel a ztěžka dýchal. Bolesti neměl, byl pod opiáty, ale při vědomí byl, naprosto jasně si uvědomoval, že již brzy UMŘE. A opravdu, ještě tu noc odešel...
Svírá se mi srdce nad tím, co prožíval, na co myslel, co se mu honilo hlavou... Že tady nechá svou milovanou holčičku, mně, a MUSÍ zemřít..

Všem vám, a hlavně Tobě Sysyno, přeji hodně sil v životě.