Přidat názor k článku Jak se rodí v Ostravě

Mám stejný názor. Velká očekávání jsou předzvěstí hlubokých pádů. A tady navíc ještě cítím (nemůžu si pomoct) silné apriorní negativní naprogramování vůči perzonálu nemocnice. Celý příběh (kromě dramatického líčení a podle mého názoru nevhodných příměrů) je navíc pohledem jen jedné strany. Ač rozhodně nejsem příznivec českého zdravotnictví (které považuji za mnohem víc korupční prostředí než celou státní správu), tady by mě opravdu zajímal názor sester a doktorů.

Příměry k hysterkám se mi taky nelíbí, ale i tak bych bez jakéhokoli pokusu o urážku Lucii doporučovala návštěvu psychologa. Nejen proto, aby jí pomohl překonat pro ni traumatický zážitek, ale taky aby ji naučil lépe komunikovat. Ono to na mě totiž působilo jako neschopnost formulovat svoje přání a potřeby jednak VČAS, když ještě o něco šlo, jednak VHODNÝM ZPŮSOBEM - pokud možno racionálně a bez zbytečných emocí a zaujatosti. Jasně, mohla bych Lucii litovat, o což jí pravděpodobně jde, ale obávám se, že to jí v dlouhodobějším horizontu vůbec nepomůže a nikam neposune. Pravda bolí a ne vždy ji chceme slyšet. Ale z většiny příspěvků prostě vyznívá jedno: chyba byla na všech stranách. Lucie může nadávat (a pokud má opravdu pocit, že byla porušena její práva, nechť si stěžuje - nejprve u ředitele nemocnice, posléze u zřizovatele, pokud její stížnosti nebude vyhověno nebo na ni nebude reagováno), ale pokud chceme změnit svět, musíme začít sami u sebe. Naučit se asertivně komunikovat asi Lucie sama nezvládne, podle mě je to ale klíč ke všemu.

Jinak jsem ale názoru, že se význam porodu kolikrát přeceňuje. Je to začátek života, ale během něho je tolik času nasbírat jiná traumata, že se nakonec stejně nedá říct, co nás ovlivnilo. Prostě život není peříčko a přežijí jen silní :-). Nemá smysl rýpat si ukřivděně do vlastních bolístek, už jen proto, že to okolí časem začne hodně otravovat a můžeme přijít nejen o známé, ale i o opravdové přátele. Lucie, co se na ten zážitek podívat jinak: Nešla jste do nemocnice s nějakou vysloveně špatnou a neléčitelnou prognózou, vše dobře dopadlo, vy jste v pořádku, dítě taky. Lidé chodí do nemocnice s rakovinou a kolikrát mají velmi malou šanci, že se z toho vyhrabou. Staří lidé leží v celé dny na postelích, nacévkovaní nebo v plenách, sami se neumyjí a nikdo neumyje je. Dopadneme tak možná taky. Budete taky řešit, že vám někdo viděl přirození? Myslíte si, že toho doktora to zajímá? Myslíte si, že je na této části těla něco špatného? Zvlášť, když nás Bůh stvořil k obrazu svému (a tedy má pohlaví asi taky? - ovšem které???? :-) ) Z pohledu křesťana mi vaše úvahy připadají jako rouhání.