Vyšetření po porodu na pokoji je zcela běžné, ale provádí se u malé vizity a medici ani nikdo jinej se toho neučastní. Velká vizita je ve valné většině 1-2x za týden a to se skutečně nevyšetřuje vůbec nic, je z toho jen vítr na chodbě. Zuzano, jak kde. Např. u mého prvního porodu bylo naprosto běžné, že sestra naklusala na pokoj, poručila lehnout na postel, svléknout, spodek, roztáhnout nohy a čekat na vizitu. Ve vší parádě, sestra, staniční sestra, lékař, medici??? příp. další lékaři. Ti všihni se nahrnuli na pokoj, staniční sestra u každé ženy peánem odhnula vložku, aby mohli přítomní nahlédnout. Tohle divadlo já tedy odmítala, moje ochota šla maximálně tak k tomu, že když lékaři přišli ke mne, tak teprve tehdy jsem poodhrnula kalhotky. KDyž jsem poslouchala ty posměšné a netrpělivé poznámky na moji adresu, tak jsem vždycky měla nutkání vyžádat si svá práva naplno, tedy odmítnout se v také situaci nechat vyšetřit vůbec a vyžádat si vyšetření na vyšetřovně v přítomnosti mého ošetřujícícho lékaře a sestry, bez toho, aby o mém stavu byly informovány další nedělky na pokoji a ta horda kdovíjakých lidí (ano, taky jsem rodila v porodnici, kde se běžně nedalo poznat, kdo je uklízečka a kdo lékařka :o/). Neudělala jsem to jenom proto, že jsem jich všech měla plný zuby, doslova jsem odpočítávala minuty, kdy už vypadnu domů a síly k dohadování jsem si šetřila na podstatnější věci (jako například když se mi snažili odnést dítě, aniž by řekli kam a proč, prostě přišli, vzali, odešli a já už si připadala jak ten největší opruz, když jsem je vždycky zastavovala, vyslýchala a šla s nimi :o/ Nakonec mi dítě odnášeli, když jsem spala :o( ) Je to necelých sedm let nazpátek v jisté pražské fakultní nemocnici, pokud tě zajímá doba, kdy "toto bylo možné".
--------------------