Ráchel, ano, přesně tak, mluvíš mi z duše.
Zažili jste někdy člověka v depresi (nedejbože depresi vlastní)? Takový člověk je - nazíráno zvenku - občas únavný, otravný, ubrečený, prostě objektivně děsně protivný. Ale potřebuje pomoc jak odbornou, tak svého okolí, ne nad ním mávnout rukou, že co vyvádí, když se mu nic neděje, má zdravou rodinu... to je sice všechno hezké, a je skutečně pravda, že ten dotyčný se chová a reaguje divně, ale uvědomte si, že v téhle situaci vnímá jen tu svoji bolest a to, že všechno ostatní je vlastně OK, vnímat není schopen. Lucii bych také doporučila psychologa, ale bez jakéhokoli postranního pošklebování typu "jsi blbá, potřebuješ na to doktora", protože ta rána v její duši existuje a ji opravdu bolí, a pokud ji nevyléčí, těžko bude moci normálně fungovat.
Některé příspěvky mi opravdu připadají, jako když si někdo zlomí nohu, křičí bolestí a ten druhý mu řekne - nevymýšlej si, že nemůžeš chodit, koukej, jak já tady běhám jak křepelka, jsi jenom hysterický, mysli na to, jak venku svítí sluníčko a bla bla bla.
Předchozí