Přidat názor k článku "Znásilnění" aneb Život s mentálně postiženým člověkem

Jsem otec "člověka s mentálním postižením" a zcela náhodou jsem narazil na tuto diskuzi. Nejdříve mě zcela zarazilo, že Zuzka píše o mentální úrovni 7 let a přitom se vůbec nikdy neřešilo omezení "Způsobilosti k právním úkonům". (Ty uvozovky jsou tam úmyslně, protože některým puritánům v diskuzi by to mohlo vadit, kdybych použil termíny, kterým každý laik rozumí).
Teprve po Vašem vyjádření, že je asi na 15 to chápu, nicméně i tak se divím. Ale holčinu neznám, takže nemohu soudit.
Zuzku a její pocity chápu, jako je asi chápe většina lidí, kteří žijí s lidmi s těžkým mentálním postižením. Já za sebe prohlašuji, že je to opravdu někdy doslova peklo, a navíc peklo, ze kterého není úniku. I když ano, vlastní smrt. Moje dcera není schopna ani v náznaku bydlet v nějakém chráněném bydlení, je na tom ještě hůře než sestra pisatelky. Potřebuje dohled 24 hodin denně. Jsou okamžiky, kdy to s ní tzv. jde, ale většina okamžiků, kdy musíte zapojit maximum energie, abyste ji domanévrovali alespoň do přijatelné situace. Vyčerpávající a to neskutečně. Velmi dobře znám tezí psychologů, že zlobí jenom dítě, které jste špatně zabavili. Co říkate situaci, že třeba hrajete pexexo a najednou, ve vteřině vám vrazí prst do oka? Rád bych ty teoretiky viděl u nás doma. A mohl bych pokračovat.
Vaše práce a činnost je záslužná, je potřebná a nutná, ale uvědomte si, že Vy po práci odejtete na 16 hodin plus víkend plus dovolená relaxovat. Pokud dáváte práci více, je to opět důvod k pochvale. My nemáme kam odejít.