Přidat názor k článku Jak se rodí v Ostravě

Souhlasím s Tebou , Zuzko. Nacházím se ve stadiu, kdy mám pocit, že vše na světě způsobí mě jako ženě, rodičce, matce, manželce , ... nebo mému dítěti/dětem nějaká traumata. Jen to počítejte se mnou (porod, klystýr, vyholení, necitlivý personál atd. už vynechávám), ale co nástup do školky, školy, tábory, celkově výchova. Nesmíme dítěti plácnout po zadku (trauma na celý zbytek života), nesmíme mu říct, že snad přibralo (pozor - navádění k anorexii), nesmí se na něj ve škole škaredě mluvit (ježíši - šikana zaujaté učitelky), nesmíme přivést domů čerta s Mikulášem (to už je na rozebrání psychologem), a co se děje křivd na dětském pískovišti! Pro takto "vyzbrojené" děti, především dívky, bude v budoucnu porod opravdu hororem, jenž nebudou chtít podstoupit. Považtě, ono to totiž bolí a s tím se dnes v době, kdy se vše děsně rozebírá, nepočítá.

Vím, že mě za tohle ukamenujete, ale já na rozdíl od Lucky nečekám jen kladné a láskyplné ohlasy a to můj život taky nebyl lehký, taky jsem přišla o nenarozené děti, taky mě v porodnici nenosili na rukou, ale vylížu si rány a hledím dál k určitě skvělým zítřkům. Jsem vděčná za své zdravé děti a nepitvám se v jednom jediném dni. Život je krutý, je potřeba se s tím vypořádat.