Přidat názor k článku Jak se rodí v Ostravě

Terko, to je úplně přesný. Stalo se mi prakticky totéž s tím kojením, a měla jsem totožné pocity.

Opravdu to poslední, co jsem tehdy potřebovala, byly rady typu - vzchop se, máš přece zdravé dítě, soustřeď se na něho (s podtextem - soustředit se na sebe je sobecké). Stejně jako Ty jsem potřebovala hlavně tu empatii, empatii, empatii - když se mi jí dostalo, náhle jsem byla schopná řešit svůj problém racionálně a s takovým nasazením, že se mi ho nakonec podařilo vyřešit (a že to nebyla sranda - plně se rozkojit po 40 dnech, kdo zažil, asi ví, o čem mluvím). Když dá takto rozcitlivělé mamince někdo najevo, že mu záleží i na jejích pocitech, tak jí paradoxně víc pomůže soustředit se na děťátko, než když jí řekne "hysterická náno, nepatlej se ve svých pocitech, ty teď nejsou důležité, soustřeď se na děťátko"

Už se zase opakuju, ale vy všechny, co tu obviňujete Lucii z hysterie, jste možná úplně mimo mísu. Co my víme, jaká je "normálně"? Já normálně nejsem žádná citlivka a zastávám názor, že pomocnou ruku najdu na konci vlastní paže, fňukání se mi protiví, přesto jsem po porodu byla lítostivá a potřebovala jsem někoho, komu bych se mohla vypovídat beze strachu, že se zachová jak slon v porcelánu a řekne mi něco podobně "citlivého", jako tu zaznělo v mnoha příspěvcích. A skutečně jsem nepotřebovala, aby mě někdo utěšoval od rána do večera, stačilo opravdu jen pár milých a empatických slov a hned bylo mnohem líp.