Vážená, jsem nucena reagovat na Váš článek "Jak se rodí v Ostravě". Nejprve bychom si měli ujasnit, že v Ostravě jsou 3 porodnice a házet je do jednoho koše se mi zdá dosti kruté! Můj první porod byl hodně těžký - měla jsem potrhanou dělohu a pochvu. A nebylo to špatnou technikou rození nebo odbytou prací porodních asistentek či doktorů. Prostě jsou na světě lidé s tenkou kůží a to bohužel potkalo i mne. Přestože mám dost vysoký práh bolesti, tak porod samotný či stahování dělohy je oproti šití a hojení dělohy a pochvy pohádka - procházka růžovým sadem!!!! O sexualním životě ani raději nemluvím... Nevím zda jste navštěvovla předporodní kurzy, ale tam by Vás naučili dýchat, protože je to jedna z nejdůležitějších činnosti pro VAŠE miminko. Seznámila by jste se s prostředím porodnice, s technikami kojení a třeba i kdy si rezervovat nadstandart. Přestože mi druhé dítě ze zdr. důvodů nedoporučovali (nefunguje mi lymfatický systém), šla jsem do toho, protože jsem toho názoru, že sourozenci mají být alespoň dva. Druhého porodu jsem se hodně bála, ale v předpor. kurzu ze mě strach opadl. Na porodnici ve Vítkovicích jsem nezanevřela a rodila zde i druhé dítě po dvou letech. Děloha už "věděla" co má dělat (což mi vštěpovaly por. asistentky) a zní to neuvěřitelně, ale 3. den po porodu jsem byla schopna dojít do jídelny, do sprchy sama atd... (U prvního porodu jsem se dávala dohromady půl roku a další rok jsem bojovala s milováním). Říkám si lidé v dřívějších dobách zažívali takové bolesti, o kterých se nám nezdá, jsme hodně zhýčkaný národ. Myslím, že nic není tak horké jak vypadá a pokud Vám nechtěli dát holčičku domů asi věděli proč. V dnešní době kdy je každé úmrtí sváděno jen na doktory. Ale jaký byl podtext vám už nikdo nepoví. Myslím, že by bylo vhodné vžít se do role asistentů a doktorů, protože já bych si na tuto psychicky náročnou práci netroufla.
Předchozí