Přidat názor k článku Jak se rodí v Ostravě

Lizzie, celý den jsem přemýšlela, jestli sem mám tohle napsat nebo ne... rozhodla jsem se napsat. Ale předem říkám, že jednou napsané už nebudu dál rozpitvávat v diskuzi.

Když jsem byla malá, hlídal mě jeden hodný strýček. Ne, že by mi nějak přímo fyzicky ublížil, konečně, on měl malé holčičky rád. Přesto mi jeho zájem o mé tělo nebyl ani trochu příjemný, nicméně byla to jednorázová záležitost, byla jsem malá a nezkušená, tahle příhoda mi zapadla kamsi do hlubin mozku. Vynořila se v pubertě, kdy mi v plné parádě došlo, co to se mnou prováděl. Neskutečně jsem se za to dodatečně styděla. Jak moc to ovlivnilo můj vztah ke klukům, to jsem si uvědomila zas o další řádku let později, kdy jsem měla staršího, zkušeného, inteligentního a empatického přítele, se kterým jsem tuhle vzpomínku dokázala probrat.

Naprosto stejně špinavá a ponížená jsem se cítila i po prvním porodu. Ne kvůli nahotě, která porod provází. Kvůli tomu, že jsem se opět ocitla v situaci, kdy si někdo cizí s mým tělem dělal něco, co já nechci. Moje nahota (ležela jsem na stole, kvůli monitoru jsem měla noční košili vyhrnutou až pod prsy, kalhotky jsem na sobě mít nesměla) nebyla důvodem, proč jsem se v danou chvíli cítila bezmocná a ponížená, ale hodně ten pocit umocňovala (zvlášť když všichni kolem mne, logicky, byli oblečeni).

Lizzie, já dokážu uvažovat racionálně a věř tomu, že se mi mozek mohl zavařit, jak vysílal tělu informaci, že vlastně o nic nejde, že jsem u porodu dopadla ještě dobře, mám zdravé miminko, prosadila jsem si spoustu věcí, které považuji za důležité a vlastně že oni to zdravotníci vůbec nemysleli zle, oni si "jenom" ulehčují práci a snaží se všechny rodičky nacpat do jednoho pytle... ale stejně to mému tělu bylo naprosto jedno, a reagovalo si po svém. Byly okamžiky, kdy se mi při vzpomínce na porod žaludek svíral úzkostí, po těle naskakovala husí kůže, pěsti se automaticky pevně svíraly, svaly ztuhly v očekávané hrůze... Zuzano, i když vím, že zdravotníci po mně nešmatlali se sexuálním úmyslem, přesto ty nepříjemné pocity přetrvávaly hlavně při sexu. Byť jsem si uvědomovala, že je to nesmysl, přesto jsem se třeba nemohla zbavit pocitu, že souložit vleže na zádech může jenom ta nejprodejnější dě*ka, jak je to potupná poloha... abych tedy uvedla příklad asi té nejvíc iracionální "sexuální zkušenosti", kterou jsem si z porodnice odnesla.

Problém nebyl v porodu samotném, to, že porod bolí, jsem věděla, byť jsem si nedokázala představit, jak bolí. Ale v tomhle ohledu je ke mně příroda štědrá a zatím mi vždycky nadělila ten správný hormonální koktejl, takže u všech třech porodů jsem nevěděla, jestli mám řvát bolestí nebo se smát tomu, jak je fajn, že rodím a že za chvíli budeme mít miminko :o) A radostné ladění vždycky celkově převládlo nad bolestí, takže další děcko jsem vždycky plánovala ještě na porodním sále (ono i po prvním porodu na mne depka dolehla až ve chvíli, kdy jsem se prvně na šestinedělí musela pohádat o dítě, aby mi ho nechali). On problém nebyl ani v té nahotě samotné - u dalších dvou porodů, kdy se ke mně chovali s taktem a respektovali mě jako svéprávného člověka, mi ani nepřišlo, že já jsem nahá a oni ne. Problém byl právě v kombinaci ponížení, že mě přehlíží jak hadr na podlahu, že jsem na stole ležela nahá a bezbranná, měla jsem pomalu pocit, že kdo zrovna šel, ten si do mne šáhnul... třeba jsem mu ani nestála za to, aby se mnou pronesl alespoň nějakou zdvořilostní frázi, já jsem vzduch, do mne se sáhne, ale bavit se bude s kolegou-odborníkem :o/

Pokud autorka článku mluví o pocitu znásilnění, tak ji chápu. A když jsem ve svém příměru dala rovnítko mezi holením intimních partií proti vůli holeného a znásilněním, rozhodně v tom nebyla neúcta vůči znásilněným. I když jsem v tom příměru chtěla napsat spíš to, jak mě v následujícím příspěvku opravila tuším Ráchel :o) a i když jsem asi spíš než znásilnění měla použít sexuální obtěžování. A pokud z osobní zkušenosti můžu porovnat stud a ponížení, jaké jsem prožívala po sexuálním zneužití v dětství a jaké po prvním porodu, tak můžu říct, že mezi nimi nevidím rozdíl. A na názor, že bych pak za sexuální obtěžování mohla považovat i každou gynekologickou prohlídku, odpovídám - ano, pokud by se ke mně lékař choval stejně, jako se chovali v porodnici. Naštěstí by si to můj dřívější gynekolog ani moje nynější gynekoložka NEDOVOLILI, ti nikdy nepřestoupili hranice toho, co jsem jim dovolila s mým tělem dělat a pokud jsme měli na vyšetření/léčbu odlišný názor, tak mě nikdy nestavěli do pozice hromádky rozbouřených hormonů, která snad ani nemůže chápat, co chce, takže má smůlu, uděláme si to svém.

Omlouvám se za to, jak je to dlouhé, už kvůli mně jsem se to snažila napsat tak nejstručněji, jak jen to dovedu. Ono dneska už je to pro mne minulost, ale rozhodně jsem se z toho nevyhrabala ze dne na den a radost z děcka je sice fajn, ale sama o sobě nezažene ten stud, jaký se mi pořád vracel. Ono všechno chtělo čas a sedm týdnů opravdu není žádná extra dlouhá doba.


-----------------