Taťka mohl přijít ve chvíli, kdy jsem šla na sál - při otevření asi na 3. U dvojčat to tak akorát stihl. V roce 2002 jsme se dostali do nepříjemné situace. Byla jsem už hospitalizovaná na šestinedělí a když se to začalo rozbíhat, tak na sál to ještě nebylo a taťka nemohl na pokoj (na šestinedělí se to nesmí). Nevěděla jsem co s tím, muž to vyřešil originálně - zjistil, že i když je doba návštěv, tak na chodbě o patro výš vůbec nikdo není. Strávili jsme tam na vlastním míči asi 3 hodiny. Teprve pak při větších bolestech jsme šli na sál. Uznávám, že to je nestandardní řešení, ale nám to fungovalo. Je to opravdu asi největší nedostatek v budějovické péči. Jistě to dost maminkám vadí, mě to také vadilo. Kdyby uvolnili nějaký pokoj pro tyto případy, bylo by to skvělé, dost maminek by v první době bylo klidnějších. Ale pořád mě to přijde lepší než porodnice, kde mají příjemný porodní pokoj od začátku do konce, ale když má dítě komplikaci, někam ho převážejí sanitkou. Omlouvám se, možná špatně chápu některé příspěvky, ale mě připadá, že některým maminkám jde hlavně o vlastní pohodlí a ne už tolik o kvalitu lékařské péče (zejména dětské). Samozřejmě by bylo ideální spojení super kvality lékařského zabezpečení a super příjemnosti k maminkám. Promiňte, ale o takové porodnici jsem ještě neslyšela, ale doufám, že takové v budoucnu budou - mám 3 dcery.
Předchozí