Nástupce Vrchlabí na Moravě? Krnov!

Vím totiž, jaká je to dřina najít a vyšťourat všechny informace, takže doufám, že k vašemu rozhodnutí, milé čekatelky, trochu přispěji.

Mám dva syny. První se narodil před necelými pěti lety v Brně.To je asi 150km od našeho bydliště.Tak daleko jsme cestovali proto, že jsem chtěla, aby se malý narodil do vody. No, ve vaně jsem byla pět minut, pak začaly problémy s ozvami a skončilo to kleštěmi. Syn měl pupečník kolem krku, ale po něžném jediném doktorově zatáhnutí byl venku. Apgar 8,9,10, takže OK. Dnes si myslím, že ty problémy mohly být způsobeny polohou, do které mě v té vaně naštelovali. Posadili mě napříč s nohama nahoře zapřenýma o bok vany, no v podstatě jak na stole a do pár minut byly ozvy špatné. Tehdy jsem byla v takovém rauši a prvorodička k tomu, že jsem se nezmohla ani na slovo. Jen vím, jak jsem si uvnitř pomyslela, že takhle to asi nepůjde….a nešlo. Samozřejmě si nemohu být jista, zda komplikace byly opravdu způsobeny tou nešťastnou polohou, nicméně pro příští těhotenství jsem si řekla, že na záda mě nedostanou.

A tak když jsem loni na konci roku otěhotněla, začalo pátrání. Kde na severní Moravě se dá opravdu porodit v poloze, kterou si vyberete, kde budou opravdu respektovat Váš porodní plán, kde Vám miminko po porodu neseberou? Tohle totiž prezentuje většina porodnic, ale bohužel málokterá dodrží. Lékař jedné z nich mi s vážnou tváří řekl, že na porodní židličce si můžu tlačit, ale pak si samozřejmě přelezu na porodní stůl, protože jak oni by v kleku to miminko chytali, že? „No tak tady taky ne.“ řekla jsem si tehdy.

Až mě napadlo zeptat se duly, kterou jsem původně chtěla mít u porodu. Dula byla totiž v počátku těhotenství a tak jsem vyzvídala, kamže to půjde rodit ona. Poradila mi Krnov. Je to necelých 70km od nás, ale po příšerné cestě. Samá vesnička a úzké silničky, věčně jedete padesátkou…No jeli jsme to obhlédnout.

Porodní asistentka nám v rychlosti ukázala jeden porodní sál, na druhém se zrovna rodilo. Bylo tam polohovací křeslo, nastavitelné od polohy vleže přes porodní stoličku až do polohy ve stoje. Sprcha s příslušenstvím, žebřiny, balón, žíněnky. Na druhém sále byla místo sprchy vana, dá se tam totiž rodit i do vody. Také jsem ji poprosila, aby si prohlédla můj porodní plán, zda tam není něco, co by u nich nešlo. Potěšila mě, když pravila, že u nich jde všechno.Také zmínila Leboyera, no a to už jsem byla úplně jak ve snu.

Některé další detaily porodního plánu jsem ještě konzultovala s vrchní sestrou novorozeneckého oddělení a také nebyl problém. Chtěli jsme podat vitamín K ústně a ne injekčně a miminko neměřit po porodu. Z návštěvy Krnovské porodnice jsme odjížděli s pocitem, že to je TA PRAVÁ.

A tak jsme už jen čekali, až se synáček rozhoupe. Rozhoupal se dva dny po termínu. Zavolala jsem manželovi a sestře, která nám dělala porodního taxikáře. Původně jsem si říkala, že pojedeme okamžitě, když přijdou kontrakce, no, než jsme se vykodrcali, tak už byly kontrakce dvě hodiny. Cesta probíhala v pohodě, pauzy mezi kontrakcemi se zkracovaly, manžel měřil. Jen mě trochu znervóznil ten kombajn, co před námi jel asi deset kilometrů a nešel předjet. Žně vrcholily a kombajn se na další pole přesouval úžasnou rychlostí 30km za hodinu.

Do porodnice jsme dorazili kolem jedné hodiny odpoledne. Kontrakce chodily po pěti a po dvou minutách. Manžel předal PA náš porodní plán a šli jsme rovnou na porodní sál. Žádné papíry jsme nevyplňovali, stejně bych nebyla schopna. Porodní asistentka i paní doktorka si můj porodní plán prostudovaly a opravdu se jím řídily. V průběhu informovaly a navrhovaly. Nálev ani holení jsem nechtěla. Nebyl v tom problém. Dále jsem v por.plánu měla co nejméně vaginálních vyšetření. Paní doktorka v podstatě chtěla pouze to vstupní. Přijela jsem otevřená na pět-šest cm. O další dvě jsem si sama řekla. Potřebovala jsem vědět, jak porod postupuje. V průběhu první doby porodní miminko několikrát monitorovali, ale vždy jen pár minut, žádné pásy a žádný leh na zádech. Sestřička mi jen přidržela sondu na břiše a ještě se omlouvala, že mě s tím musí trápit, ale byly to vždy tak dvě minutky.

Dalším požadavkem bylo ponechat plodovou vodu až do dilatace 10cm. Jelikož mi voda sama nepraskla, nechali jsme to tak. Po dvou hodinách přišla paní doktorka s návrhem, že kdybychom píchli vodu, porod to urychlí. Tehdy jsem požádala o další vyšetření. Byla jsem na devět až deset centimetrů a tak jsem souhlasila. Ještě před tím se mě PA zeptala, v jaké poloze chci rodit, řekla jsem, že nějak vertikálně. Do vany se mi nechtělo kvůli poloze v leže.,No a PA pravila, jestli to nechci zkusit ve stoje: „Jak ty ženy v lese.“ Řekla jsem si, no proč ne? Pak PA namontovala na porodní křeslo takové madlo ve výšce asi 150cm. Já jsem ulehla a paní doktorka mi píchla vodu. A nastal šrumec. Okamžitě jak dostal příležitost, začal se syn drát ven. Stihli mě jen postavit, opřela jsem se o madlo a do sedmi minut byl Jonášek na světě. Musím přiznat, že to zřejmě slyšela celá porodnice. Ale bylo to takové hluboké, hrdelní a naprosto neovladatelné. A nejenže to nikomu nevadilo, ale byla jsem ještě povzbuzována, že když si pořádně zakřičím, půjde to lépe. A opravdu, žádné tlačení se zatnutými zuby, do kterého mě nutili u prvního porodu se nekonalo. Na každou kontrakci s výdechem a náležitým zvukovým efektem se náš syn sunul na svět. Měla jsem pocit, že to mohu skvěle ovládat a spíše musím brzdit. Paní doktorka s porodní asistentkou chytaly syna na zemi V KLEKU a vůbec jim to nepřišlo divné.:O) Pak mi Jonáška dali na břicho, nechali dotepat pupečník a tatínek ho střihnul. Co se týče porodních poranění, tak žádný nástřih, pouze minimální přirozené natržení. Měla jsem zvenku dva stehy. Ihned po porodu jsem bez problémů seděla. Oproti prvnímu porodu to byla naprostá paráda. Pak synáčka ošetřili za asistence tatínka a do pěti minut byl u mě zpátky. Mimochodem při ošetření sestra manžela upozornila, že pokud by dělala něco, co si nepřejeme, ať ji zarazí. I tady nebyl s respektováním našeho porodního plánu problém. Námi přinesený vitamín K kápli do pusinky místo podání injekcí a malého neměřili, aby mu nenatahovali nožičky. Jonášek strávil dvě hodiny s námi na sále přisátý u prsu a vypadal velmi spokojeně. U celého porodu ani ošetření syn neplakal, asi jsme to fakt zvládli dobře.

Po dvou hodinách jsem šla vyplňovat se sestřičkou lejstra a manžel s dětskou sestrou šli vykoupat a obléknout malého. Pak mě přestěhovali na dvoulůžkový pokoj na šestinedělí. Tam jsem zažila další překvapení. Pokud někde plakalo miminko nápadně delší dobu, už startovala dětská sestra zjišťovat, co se děje a situace se řešila. To od prvního porodu neznám. Tam by mi nechali dítě uřvat a mě zkolabovat. Porodnice je baby friendly a dodržuje všech deset bodů ke správnému kojení. Jako příkrm, pokud je nutný, podávají odstříkané mateřské mléko. Nechají miminko přisát k prsu a pak mu do pusinky vpašují tenounkou trubičku, která ústí do nádobky s mlékem. Mimčo tak nepozná, že nesaje od maminky a nezkazí si techniku sání. Taky se musím přiznat, že jsem nebyla moc šikovná maminka a věčně jsem si chodila pro čisté věci na mimi. Přesto jsem od nich neslyšela jedinou jízlivou poznámku, jedinou ironii.

Přístup sester z gynekologie byl také na jedničku. Milé, usměvavé, neustále vybízely, jestli něco nepotřebujeme. Personál porodnice se kterým jsem přišla do styku, byl vynikající, profesionální a mě respektující. Trošku sice bylo cítit, že naše požadavky nebyly úplně obvyklé, a né každá maminka tam asi dorazí se dvěma A4 porodního plánu, že. Nicméně všichni naše požadavky ochotně respektovali. Žádné zastrašování ani přesvědčování, nebo nátlak, nic z toho se nekonalo. Naopak spíš bylo cítit něco v tom smyslu, jen abychom něco z toho porodního plánu nezapomněli. Krnov ode mě dostává jedna s hvězdičkou. Upřímně řečeno, v tak dokonale splněnou představu porodu jsem ani nedoufala. Lví podíl na tom má paní porodní asistentka Věra a paní doktorka Dostálková, kterým tímto velmi děkuji.

A na závěr jen podotek, při odchodu z porodnice jsem vyplňovala anonymní dotazník. Většina otázek se týkala v podstatě toho, zda byl porod dostatečně intimní, jak jsem to cítila a dále pak chování personálu. Už jen to, že si pan primář Vančo tyto věci zjišťuje o něčem svědčí. Takže maminky, jestli hledáte porodnici, kde porodíte přirozeně, berte Krnov všemi deseti. Nic lepšího tu na Moravě není.