No, ono to má i své nevýhody. fakt je, že nemám problém s linií, protože pořád musím lézt po židlích a žebříkách atp. V autě sotva dosáhnu na pedály a když se chci kouknout okna, lezu na komodu. Už dlouho nevydrží, chuděra. Když mluvím s "dvoiumetrovci", bolí mě za krkem. No, nějak jsem si na sebe zvykla, ale nemůžu jezdit metrem, ani tramvají ve špičce, nahoru prostě nedosáhnu. I když...člověk si zas procvičí rovnováhu.
Předchozí