Přidat názor k článku Svatební...

Já mám ze svateb smíšené pocity, přestože naše vlastní svatba byla moc hezká.

Je to myslím dané tím, že svatba bývala tradičně záležitostí společenskou - tedy záležitostí celé široké rodiny, případně celé vesnice (často byly tyto dvě množiny totožné :-))
Dneska už často pouta v širších rodinách nejsou tak silná, už proto, že se lidé častěji stěhují, bydlí daleko od sebe atd. Samozřejmě také tím, že se dneska žije víc individualisticky než jako součást nějakého širšího společenství.

Tím vzniká dilema "pozvat či nepozvat" prapratetu z druhého konce republiky, která nás viděla naposled v plenkách.
A nejen to - při takové přípravě svatby vyplavou na povrch dávno zapomenuté křivdy, důvody, proč ten a ten nechce vidět toho a toho...

Ač nerada, musím přiznat, že i když jsme oba s manželem z úplných a dost spořádaných rodin, při rozhodování, koho pozvat na naši svatbu, toho vyplavalo dost.
A to jsme s manželem byli v dost dobré situaci - něco jsme si platili sami, navíc, zjednodušeně rodiče nevěsty byly "chudí" a blízko, zatímco rodiče ženicha "bohatí" a daleko. Mí úžasní tchánovci poslali velkorysou částku na přípravu svatby a organizaci nechali na nás, přijeli až na samotnou akci. Větší bitky byli s našima, přesně ve smyslu "co o nás lidi řeknou, když nebude řízek"! Doslova! (Chtěli jsme hostinu ve stylu bufetu, byť velmi bohatého.)

V něčem jsme ustoupili, v něčem stáli na svém. My sami jsme si svatbu užili, ale stejně jsem se dodatečně dozvěděla, co se které tetě nelíbilo. Jedna dokonce málem nepřišla, protože jsme ji nebyli předem pozvat OSOBNĚ. Ta samá teta pak když vdávala dcery, řekla: "já to platím, je to moje svatba a udělám si to po svém". A holky nemohly ani ceknout. Nevím jak vy, já bych na takovou svatbu (být nevěsta) neměla ani chuť jít :-)

Tak jsem se vykecala... celkem by se mi chtělo souhlasit s jedním z předchozích příspěvků - udělej to, jak chceš, lidi tě pomluví tak jako tak. Já ze svojí svatby vnímám poučení, že nejde tolik o styl a způsob, jako o vztahy. Zaprvé o ten můj s manželem - na kterém se toho velkou nebo malou svatbou tolik nezmění. A zadruhé o ty v rodině a okolí - těch dobrých si vážit, na těch horších třeba zapracovat a tam, kde není z druhé strany zájem... zůstat v klidu a nenechat se znechutit.