Přidat názor k článku Svatební...

tak ty mi mluvíš z duše - přesně takhle jsem se vdávala já - rok a den po narození našeho prcka, protože jsem si svatbu chtěla užít bez stresu kolem malého, bez kojení, abych se mohla napít a až už budu v kondici. Vdávala jsem se na zámku - tím ovšem princeznování končilo a mecheche bylo na zahradě pod přístřeškem - peklo se prasátko a točilo pivo - 35 lidí si myslím že není zas tak malá svatba, ale hlavně to byli kamarádi se kterýma prožíváme vše - a proto i naši svatbu - příbuzenstvo jen to skutečně nutné, tj. rodiče, babičky a sestřenice se kterými se ovšem běžně stýkáme - zbytku jsme poslali jen oznámení, chtějí-li se podívat na obřad, rádi je uvidíme, ale toť vše. Dokonce jsme se vyhli i nudnému a stresujícímu společenskému obědu a čas svatby proto naplánovali až na čtvrtou hodinu odpolední - výborné, chudák manžel se nepařil v obleku. Je pravda, že pár negativních ohlasů, především z řad staršího příbuzenstva se ozvalo, ale my to neřešili a do ničeho si mluvit nenechali. Snad nejvíc ty tradičněji založené "mrzelo" nebo jak to nazvat jinak, že nedostávali výslužky - ale my prostě neviděli důvod, proč každého ještě zásobovat .... my si svatbu užili i bez toho a to i s hudbou z cd ve spíše rockovém stylu