Přidat názor k článku Svatební...

Taky jsme měli tajnou svatbu. Občas mě napadlo, jaké by to bylo jinak, ale klady převažují. Manžel je o 8 let starší, má mraky přátel a rodinu držící víc při sobě, já bych dobré přátele spočítala na prstech jedné ruky... Navíc v době, kdy jsme se brali, jsme neměli ani jeden práci, natož byt :-). Rychle jsme se shodli na tom, že to uděláme s minimem nákladů a s minimem křeče. Svatba byla za 14 dní po rozhodnutí, šaty jsem měla z obyčejného obchodu (bílé) a korkové pantofle, všechno nás vyšlo tak na 2000 a ušetřili jsme si uplakané proslovy apod. Spíš než rodičům to bylo myslím líto některým kamarádům. Oslavu jsme udělat nemohli, v té době jsme fakt sotva vyžili, studovali jsme. Zpětně se mi to zdá jako dost blbý nápad, mít svatbu bez jakéhokoliv zajištění. Ale byla to romantika a manžel mě otravoval od začátku chození každý den s tím, "jestli si ho už zítra vezmu". BYla jsem si naprosto jistá, že dělám správně. A pořád jsem šťastná. Svatbu beru jako něco hrozně důležitého, řeči o "papírech" mi připadají trapné. Je mi líto jenom toho, že je to jen (doufám) jednou za život. Vdávala bych se za toho samého hned znova.