Když řveš při každém kroku bolestí,jak se nemůžeš hnout kuli zablokovaným zádům a kyčlím,manžela máš 150 km daleko a doma nic k jídlu,tak to kolo mile ráda vezmeš a na nákup si dojedeš.Aspoń já to tak dělala,jezdila jsem po cyklostezkách.Riziko pádu jsem si prostě nepřipouštěla.To bych celé těhu musela sedět doma,protože i na přechodu pro chodce mě může sejmout auto, a když se posadím do auta tak radši ani nemluvit.Já to beru tak,že riskovat se musí v podstatě celý život,co občas jiného zbývá.Ale samozřejmě nikomu tohle nevnucuju,je to každého věc,jak se bude v těhu chovat.A nejen v těhu.
Předchozí