Přidat názor k článku Nosit či nenosit, to jest, oč tu běží

Já jsem na tenhle článek překlikla shodou okolností z webu Odhalení, kamer namířených na gorilí rodinku v ZOO. Nevím, jestli je někdo z Vás sleduje, ale zkuste nakouknout, není to jen o nějakých opicích, ale já bych záběry servírovala jako lekce z rodinné výchovy. Mládě od narození maminka snad 3 týdny vůbec neodložila z náručí, jen ho chovala, mazlila, kojila... Nedovedu si představit, že by ho položila "do postýlky" a nechala hodinu řvát a dělala nějaké DŮLEŽITĚJŠÍ věci... to by asi návštěvníky pořádně vyděsilo a říkali si co to je za matku :-))) Pozor, píšu trochu v nadsázce, já vím, že nám nikdo doma neuklízí, nedává nám jídlo až pod nos, nestará se o starší děti,... jen si myslím, že to prapůvodní, instinktivní chováním k miminku je opravdu nošení, mazlení, kojení,.... pak dlooooouho není nic důležitého,... a pak teprve všechno ostatní.
Já první dceru nenosila v šátku, ale chovala jsem ji tak nějak podle potřeby, plakat jsem ji nenechávala, i když jsem občas pochybovala jestli ji nerozmazluju. Byla na mě cca. od 1,5 do 2 let opravdu hodně vázaná, byla citlivá, plačtivá... Mladšího syna jsem do 6 měsíců nosila v šátku, protože absolutně odmítal kočárek a taky nechtěl spát v postýlce, tak jsem prostě netrápila ani jeho, ani sebe, řekla jsem si, že když je to moje už asi poslední miminko, tak si ho užiju, a nosila jsem ho kdykoli bylo potřeba. Je daleko samostatnější, odvážnější, míň na mě závislý než byla dcera. S kočárkem už taky nemá nejmenší problém. Může to být čímkoli, ale připadá mi, že tím nošením a kontaktem bez omezení získal prostě dost jistoty a teď z ní čerpá... Majdo, hodně síly přeju a neboj, je to záležitost max. půl roku a uvidíš, že pak to bude jen lepší :-)