Přidat názor k článku Nosit či nenosit, to jest, oč tu běží

Ajo,
my jsme měli Julinku do dvou a půl roku u sebe v ložnici v posteli. Kolikrát nám i ležela na hlavě, jak se v noci tulila:-)) A měsíc před narozením druhé holčičky se "přesunula" do své velké postele a dokonce do svého pokojíčku! Jak? Manžel ji tu postel dělal a Julinka mu strááášně pomáhala - podávala šroubky, přidržovala atd...Nakonec se s tou postelí tak ztotožnila, že když ji dostala do pokoje, nesměli jsme si na ni ani lehnout, protože je JEJÍ. A hned v ní prospala celou noc a všechny další noci. Od té doby za námi do ložnice ani NEPŘIŠLA! Dokonce ani mimi ji nenalákalo. Když je jí v noci smutno, zavolá a já si jdu k ní na chvíli lehnout, než zase usne. Ale ona nepříjde, když má přece tu SVOJI postel. I když na ni někdy z ložnice volám. To se pak přes stěnu dohadujem, kdo přijde:-) Je mi jasné, že to u každého tak lehce asi nejde, ale je podle mě asi důležité to "období příprav na přesun". Dokonce i když nedávno byla u babičky "na prázdninách", tak spala sama v pokojíčku ("tady spala maminka, když byla malá":-)) a bylo to v pohodě...