Ahoj,
I když jsem neměla tak velký strach z porodu, taky jsem se ho obávala. Všichni známí a kamarádi včetně rodiny mě pěkně znervozňovali hláškami typu "tak co vy, kdy miminko? atd.
Když jsem ale přišla opravdu do jiného stavu a začaly se mi hlavou asi jako každému (kdo to nepřizná, dle mého lže)honit ty myšlenky o nejistotě a strachu z porodu, jedna kolegyně v práci mi poradila se spíše ohlížet v myšlenkách na děťátko. Doslova řekla, že se nemám bát, protože porod je ¨pro toho drobečka daleko větší zátěž než pro maminku. Maminky toitž ví, co se děje, když rodí, ví, že si děťáko přály a těší se na něj. Miminko naproti tomu vůbec nechápe, když přichází na svět , co se vlastně děje. Tma , teplo - najednou zima a sucho atd.... Stále jsem si říkala, ":Nesmíš být takový sobec, abys myslela jenom na sebe!" A s touhle myšlenkou jsem těhotenství "překlepala" do zdárného konce.
Přeji moc štěstí, synovi byly 2 roky a i ten porod za to , co nám teď prcek dává , 100% stál.
Jen do toho :-))
Předchozí