Ahoj Maceško, ten Tvůj článek jsem si četla několikrát. Ne snad že bych nepochopila podstatu napoprvé, ale proto, že už delší dobu přesvědčuji svůj mozek, aby si začal konečně rozumět s mou dušičkou a naopak. Porodila jsem dva kluky. Je mezi nimi 2,5 roku rozdíl. Ten starší nebyl nikdy příliš zodpovědný, pořádný, no a když se vyučil kuchařem a začal pracovat, zachutnal mu alkohol. Mladší syn byl celkem pořádný, puntičkář a k alkoholu vztah nemá. Já si dám příležitostně decku bílého, ale jen při oslavách, jinak nepiju vůbec, nekouřím a nikdy jsem nezkoušela žádné drogy. Vychovávala jsem je oba stejně, mají jednoho otce, tak proč je každý jiný? Starší syn řeší každý problémy alkoholem, mladší je rozvážný a z problémů se "vykecává". Dorazí vždycky za mnou, nebo za svými nevlastními sourozenci, kteří od malička žili s námi. Mozek mně říká, že jsem nikde chybu neudělala, ale dušička soustavně otravuje a nechce mě nechat v klidu. Jsem moc ráda, že se TADY můžu o těchto svých starostech otevřeně bavit. Díky Dadka
Předchozí