Katko,
nepíšete, jestli to byly jen "obavy, testy protilátek, rentgeny na plicním, strach a až přehnané obavy. Hysterické telefonáty,..." , nebo jestli Vaše pracoviště skolila epidemie tuberkulózy. Mám dojem, že většinou jde spíš o to prvé, výše citované, a nemocným zůstává pouze ten jediný člověk, který celý "cvrkot" spustil.
Jednoho mého blízkého příbuzného roky vyšetřovali kvůli podezření na TBC, absolvoval plno rentgenů, spolykal spoustu prášků, ale ani po 3-4 letech nebyla diagnóza jednoznačná. Pak dospěli k tomu, že se jedná o jiné plicní onemocnění, ale i u toho si jej doteď přehazují plicaři, imunologové aj. specialisti jako horký brambor... Už jen samotný fakt, že je možné za TBC dlouho považovat i cokoli jiného, mě moc neuklidňuje. Současně byli všichni až moc klidní na to, že si mysleli, že jde o TBC (ano, sice jsme celá rodina byli na rentgenu, který nic neprokázal, ale tím to haslo).
Ještě k Vašemu pohledu na věc, že "děti se v pozdějším věku s nákazou prostě mohou setkat" Jasně že mohou, ale jak vyplývá z údajú o vakcíně, tak ta ochrana stejně není na doživotí. To ostatně myslím žádná z vakcín neúčinkuje tak dlouho - jen tak působí ta reklama či osvěta (jak to kdo bere).
Neodpustím si pár otázek k zamyšlení pro všechny :-):
Proč se v ordinacích dozvídáme jen to, že očkování je povinné a jedině zodpovědné chování, ale už ne to, co vakcíny obsahují, jaká jsou jejich rizika, jaké jsou jejich stinné stránky?
Nebo jak dlouho prokazatelně proti dané nemoci chrání?
Proč se bagatelizují reakce na očkování, když tento světový "experiment" stále ještě není u konce? Slepě věříme v účinnost očkování, aniž bychom o něm znali celou pravdu.
Proč jsou dnešním strašákem č. jedna všemožné poruchy imunity, ačkoli máme tak "skvělý" systém prevence?
Proč se víc bojíme těch nemocí, proti kterým se očkuje? Jsou opravdu víc nebezpečné?
A co budeme dělat, až vymýtíme všechny choroby na světě a budeme proti všemu očkovaní - budeme očkovat "pro jistotu" pořád dál a bát se, že někdy vakcíny dojdou? Nebo pak konečně všecko očkování zrušíme a budeme už napořád zdraví? Budeme opravdu zdraví? (To je jasné, že nebudeme, to je jen hypotetická nadsázka...). Nezačneme se pak bát toho, že by se některé nemoci mohly znovu vrátit? Atdddddd.
A ještě poslední červík: Proč většina rodičů okamžitě sráží dítěti horečku, když právě ona může významně pomoci organismu vypořádat se s chorobou? Proč se tolik bojíme nemocí?
To už by snad stačilo :-)).
Předchozí