Přesně tak, taky to tak cítím. Vzhledem k tomu, že si svého manželství vážím a jsem za něj šťastná, i unavená se donutím o něj pečovat. U nás to funguje tak, že holky už kolem osmé obě spí - já nedělám nic, žádnou práci, to je moje pravidlo - tahle chvilka patří mě nebo nám. Jsme spolu v obýváku, hodně si povídáme, ne vždycky, to ne, třeba si čtu a manžel sedí u PC, ale jsme spolu. A manželovo pravidlo je zase takové, že protože chodím dříve spát (i já vím, co je to padat únavou na hubu), vždycky mě chodí uložit do postele, přikryje, dá mi pusu, popřeje dobrou noc, cestou zpět zkontroluje děti a já...
já už si pak jenom řeknu, že jsem šťastná. A to doopravdy jsem.
Předchozí