Já myslím, že ani tak nejde o uklizené hračky nebo umyté nádobí. Jde prostě o celkovou únavu, o to, že celý den věnujeme city především dítěti, s ním se mazlíme, hrajeme, utěšujeme ... a je to velká dávka citů, různých a hodně silných.
A někdy prostě večer už není síla na další, tolik jiné, city k manželovi. Někdy je to umytí nádobí prostě příjemný relax, chvilka samostatné činnosti bez dítěte v zádech.
Určitě je správný, když tě, Klárko, přepadne ten pocit, opravdu vstát a dát manželovi pusu. Možná na to čeká, sedí v obýváku a říká si, že by měl vstát a jít za tebou. Ale chápu, že ta síla někdy není.
Někde je ta hranice, kdy se to zlomí a ta chuť vstát nebude. Ale to beru jako mezní bod, ke kterému bych nerada někdy došla.
Ono se hrozně lehce říká, že na vztahu se musí pracovat. Pravda to je, ale náročný je to někdy taky.
Rozumím ti, Kláro, a přeju hodně sil :)
Předchozí