Taky jsem to řešila, když bylo starší rok a půl a mladší dva měsíce... A tak jsem řekla manželovi, že vím, že mi už na něj moc času a energie nezbývá, že se to asi hned tak nezmění... ale že to není o mém vztahu, že se to týká jenom naší situace. Ale že ho mám pořád moc ráda a že si vážím všeho, co pro mě a se mnou dělá.
A reakce? Skoro měl slzy v očích. Řekl mi, že to ví a že to chápe, ale že mi moc děkuje, že jsem mu to řekla. Pak jsme se objali a chvilku si ten moment vychutnali...
Na sex nedochází pořád moc často, ale myslím že je dobře, že o tom spolu aspoň občas mluvíme. Abychom věděli, že se pořád máme rádi. To přece potřebujeme oba :-)
Předchozí