Přidat názor k článku Moje mateřská dovolená - nervy v kýblu

... dobrý večer :). V první řadě Vám posílám pozdravy a ujištění, že v tom "nelítáte" sama (možná nás nebude moc, ale teď už víte o mně:-D). Máme doma 14ti měsíčního syna. Docela jsme se na něho "nadřeli", čímž jsem si pravděpodobně i znásobila svoje těšení se na příchod miminka a celkovou následnou péči. Od prvních minut už v porodnici nám dával najevo, že on spavé dítko nebude, bohužel :-(. Další měsíce dával opět najevo, že spavý nebude.

Zatímco ve všech kočárcích úplně všude bylo ticho, z našeho se pokaždé ozýval pláč ve vysokých tónech. Všechno jsem x-krát kontrolovala (přebalený - v suchu a teple, zacloněné skrz sluníčko, napapaný, ...). Běžný nákup potravin nebo oblečení byl velmi náročný úkol i pro obrněné jedince. Postupem času jsem pěstovala averzi jak vůči supermarketům jakéhokoliv typu, tak vůči lidem v nich. Byla jsem přebažená zvuků, lidí, ...neměla jsem ani chvilku pro sebe, nehty stříhala v autě, když manžel řídil a malý usnul (zapomněla jsem dodat, že 9měs. jsem kojila - syn se budil a budí do dneška 2x-čaj, láhev, 2x-dudlík nebo nevhodná pozice ke spánku). Moc toho nenaspí. Přes den si neumí hrát tiše, brble a kvíká, volá, neustále potřebuje poznávat a zásadně se řídí heslem "kdo spí, nežije!!"... čím se řadím do stejných řad, ptáte se určitě... tím, že jsem se dostala do podobné situace jako Vy. Mám pocit, že to nezvládám, že jsem neschopná matka, ještě horší hospodyňka, ...uklízím "za odměnu", na žehlení si volám maminku (nikdy bych to dřív nedopustila, mám zdravé ruce). Nevyspím se, nenajím se, o dalších činnostech ani nemluvím. Veškeré základní biologické potřeby = 0. A to si říkám i dnes - Kdy to všechno skončí? Každé ráno se probouzím už vycuclá, bez energie a pozitivního přístupu k životu. Ubírám se v hypertempu pořád jedním a tím stejným, občas nějaká nepříjemnost k tomu jako bonus (horečka nebo zánět). Na utlumující medikaci jsem myslela tisíckrát, nikdy jsem se do lékárny nakonec nevydala - a já už vím proč?! Neměla jsem ani čas se tam v tom presu dostat. Na jiné způsoby zklidnění není prostor - začnu-li znovu kouřit (už 3roky skrz malého nekouřím), nebudu mít na to čas. Začnu-li znovu pít, kdo bude vstávat k malému?? Tak si říkám...ničím Vám nepomůžu, nedám Vám ani lék na to, jak Vaše děti zabavit najednou, ale aspoň Vám dám jistotu, že existují i další maminky, které se mají obdobně (nebo hůř - ty už ani v noci nestihnou sednout k inetu:-D. Věřte, že všechno zlé, je pro něco dobré. Jednou to přejít prostě musí :). Sama jsem zralá na psychiatrickou léčebnu, ale nevzdávám se, přestože jsem domlela z posledního tak před rokem. Přeju Vám pevné nervy, hodně trpělivosti, spokojené děti a mějte na mysli, co Vás nezabije, to Vás posílí. Mějte se hezky a pokud budete chtít, ozvěte se a můžeme si popovídat mailem (z-u-z-i-n-k-a@seznam.cz). Držte se!