Přidat názor k článku Svoji dceru jsem nikdy nespatřila

Milá Nikol,
dlouho jsem se rozmýšlela zda se připojit, vím co prožíváš a cítím s tebou.
Když nám loni řekli, že budeme mít miminko byli jsme s manželem strašně šťastni, Těhotenství probíhalo skvěle, jen jsem měla trochu vyšší tlak, ale vše bylo pod kontrolou, když jsem končila 37týden tak mi lékař oznámil, že kvůli tlaku, aby se předešlo případným komplikacím půjdu si počkat na porod do nemocnice. Tak jsme doma vše připravili pro náš návrat, manželovi jsem do kolíbky připravila zavinovačku s oblečením, až pro nás pojede.
Po týdnu sledování a čekání kdy už... mi pan primář řekl začínáte se otevírat už to bude co nevidět, miminko má víc jak 3,50kg když tak ve čtvrtek porod vyvoláme.
Bylo úterý a po poledním ultrazvuku, kde si pan primář pochvaloval jak nám krásně jde měřit průtok krve a mimnko krásně přibírá, tak ještě odpoledne uděláme "pásy" na srdíčko a případné kontrakce, které se jako poslíčky začali již objevovat. Na oddělení jsem šla kolem novorozeneckého a řekla jsem sí, že se zajdu podívat na kamarádku, které v noci porodila chlapečka. Když jsem byla u ní tak jsem malého chovala a kamarádka mi vyprávěla jak stihla dojet na poslední chvíli. Najednou se mi strašně zamotala hlava a udělalo se mi nějak "divně" i mimnko se tak víc pohnulo. Omluvila jsem se kamarádce, že přijdu odpoledne a šla na pokoj, kde jsem si lehla a hned usnula. Najednou mě budí sestra a že mám jít na "pásy", už mi bylo dobře tak jsem nepřikládala té "nevolnosti" žádný význam. Když jsem se usadila do křesla a sestra připevnila pásy a chtěla dát sondu tak najednou zvážněla a povídá "nějak nemůžu najít ozvy srdce mimnka pořád tam slyším jen Vás, ale to se stává zajdeme na ultrazvuk a paní doktorka nám řekne kam se nám miminko otočilo." Tak jsme šli na ultrazvuk a tam najednou začal schon a hned pro primáře ten mi jen oznámil, že "miminko zemřelo". Nechtěla jsem tomu uvěřit vždyť jen před pár hodinama bylo všechno v pořádku, ptali se mě jak dlouho necítím pohyby tak jsem řekla, že jsem před třema hodinama usnula a před usnutím jsem pohyby cítila normálně dokonce i víc. Hned mě odvedli na porodní sál a zavolali manžela, ten přijel během půl hodiny, a jak mi potom řekl tak si myslel, že už je tu porod, do telefonu mu jen řekli, aby přijel že se objevila komplikace tak si myslel, že je to kvůli tlaku. Co se stalo mu řekli až když se převlékl a šel za mnou na porodní pokoj.
Tam mi dali tabletu pro vyvolání porodu. Byla to nejdelší noc v našem životě. Manžel byl úžasný celou dobu seděl u mě a potom mě vodil po pokoji, když už začali porodní bolesti. Byl u mě, když mi píchali epidurál a držel mě za ruku, když se nám narodila krásná černovlasá holčička 48cm a 3,50kg. Mohli jsme ji vydět a i ji pohladit. Vypadala jako když spí tak něžně a jemně jen se probudit.
Když mě odvezli na pokoj a dali mi něco na uklidnění a já usnula tak manžela čekal strašný úkol jet domu a říci co se stalo. Strašně moc si cením jeho odvahy a síly kterou musel vynaložit, aby to oznámil a vrátil se do domu, kde bylo vše připraveno pro návrat miminka. Nejtěžší to bylo vysvětlit naší 10ti leté dceři, která se na miminko strašně těšila.
Když doma vše řekl tak odjel za mnou do nemocnice, tam pro nás přichystali dvoulůžkový pokoj a manžel mohl být celou dobu se mnou.
Cením si a vážím si nemocnice, že mu umožnili být celou noc na oddělení, dokonce i sestřičky zařídily pro něho jídlo. Spoustu lidí nadává na zdravotnictví, ale vše je jen o přístupu a ochotě.
Než mě propustily z nemocnice tak manžel doma vše uklidil, aby po mém návratu nic doma nebylo.
Když přišli výsledky z pitvy dozvěděli jsme se že malá trpěla velice těžkou srdeční vadou, která je neslučitelná se životem. Po hlédání příčiny, závěr zněl, že jsem prodělala ve 4-5týdnu těhotenství virové onemocnění což mělo za následek poškození srdce plodu.
Nechali jsme malou zpopelnit, pohřeb jsem odmítla, jen jsme urničku v únoru letošního roku uložili do hrobu k dědečkovi. Není nikde ani jméno jen mi víme že je s dědečkem.
Po domluvě s lékaři a nezbytných genetických testech jsme mohli mít další dítě. Naštěstí se nám povedlo a nyní jsem ve 23týdnu těhotenství, postupujeme spoustu vyšetření a to že budeme mít miminko jsme řekli až nyní, když máme za sebou to nejdůležitější vyšetření na echokardiogramu v kardiologiglém centru. Tam nám pan doktor sdělil, že miminko je v pořádku a srdíčko je bez vad.
Stále se moc bojíme a nic nekupujeme, nepřipravujeme a neplánujeme, dokonce ani jména ještě nevybíráme.
Proto milá Nikol nevěš hlavu a věř že bude líp. A ono líp bude.
Přeji ti jen to nejlepší a hodně hodně štěstí