Přidat názor k článku Aupair - ano, či ne?

jsem pracovala jako au-pair, dva roky v Londýně a dalo mi to hodně. Vyrazila jsem v osmnácti, jak moc jsem byla tehdy dospělá už těžko posoudím, ale číslo na agenturu jsem měla s sebou a hned po příjezdu jsem si zjistila, kde je nejbližší policejní stanice. Plánovaný půlroční pobyt jsem si protáhla na povolené dva roky. Nejspíš jsem měla štěstí na agenturu i rodinu, i když rodina byla taky v ledasčem netypická a třeba zrovna o ní by nějaká jiná au-pair napsala, jak jsou příšerní:) Ale já je měla ráda, na starosti jsem skutečně měla jen jejich tenkrát tříletou dcerku, péči o její věci a o domácí práce jsme se dělili všichni. Také jsem se tam ale seznámila s Češkou, která byla už se své druhé rodině a plakala, jak je to tam strašné. Agentura jí vyhledala i třetí rodinu, o které sice také tvrdila, jak jsou děsní, ale už tam s brbláním zůstala. Shodou okolností se tenkrát rozhodla vydat do UK i moje kamarádka a protože jsem byla poprosit v agentuře, jestli bysme nemohly být poblíž, náhodou dostala zrovna tu rodinu, kterou opustila ona nespokojená holčina. Spokojeně s nimi bydlela dva roky a stejně jako já je občas navštíví.
Rodiny i au-pair jsou různé, na psychiku je to nápor obrovský, ale zkušenost je to bezesporu užitečná. Všem budoucím au-pair držím palce, ať jsou spokojené stejně jako já!:)