Xantipo, v rodině by mi to nedal sežrat nikdo, prostě bych se tak cítila sama před sebou. A patří to i k věku, že člověk chce sám sobě i druhým něco dokázat. Neříkám, že je to moudré. Ale když už bych se vrátila, tak spíše v těch 25, než v 18.
Co se toho věku týče, pokud člověk nemá o hodně mladší sourozence, tak sotva ví, co je rozmazlené dítě. Ty děti, co jsem měla na starosti já, byly moc fajn. Byli trochu divoké, ale měla jsem je moc ráda. V 18 letech bych se s jejich temperamentem sotva vypořádala, tehdy by mi jako fracci pravděpodobně přišly. Soudím tak dle výpovědí některých hodně mladých Au-Pairek, které si na nové povinnosti těžko zvykaly a s dětmi si nevěděly rady, ač si, dle mého názoru, často neměly na co stěžovat.
Předchozí