Přidat názor k článku Aupair - ano, či ne?

Reyo, já žasnu. Ty to totiž podáváš takto - no bože, co se stalo, šlo mu o život, mně o prestiž, tak jsem ho plácla, co se stalo.
Kdybys totiž uznala, že jsi to nezvládla a udělala chybu tím, že jsi ho plácla - to je jiná. Každý dělá chyby, ale většina se z chyb učí. Ty to prostě jako chybu nevnímáš. To je to, co mě na tom vadí. Jasně, jestli si oplácáváš své děti a já ne - to je věc vlastního rozhodnutí. Ale jestli jde někdo dělat vedoucí na táboře a je překvapen, že děti neposlouchají jak pejsci, pak si s tím neví rady a dítě plácne a ještě po letech to obhajuje, jako skvělou věc, to normální není. Znovu opakuji - jsou to cizí děti a ty se nebijí, nikdy tečka, nebo lépe pár vykřičníků.
Lizzi, jestli jsi padala do kolen, tak se zvedni. Ono to totiž tak opravdu je. Pokud dospělý, který dokonce i dítě týrá, to dítě přesvědčí, že si to vlastně zaslouží, protože zlobí apod., tak to dítě i toho trýznitele může mít rádo /vždyť přece to s ním myslí tak dobře/. Já vím, že to, co provedla Reya, není týrání, byl to úlet, ale jak píšu, zaráží mě, že to stále obhajuje a nehodlá uznat, že dělá chybu.
To samé se slečnou na hlídání - pokud mi chce pohlídat třeba kamarádka a řekne, že když dítě bude zlobit, plácne ho přes zadek, to je přece normální, poděkuji, ale hlídání odmítnu s tím, že tohle nejsem ochotna respektovat. Pokud si platím slečnu, paní či kamarádku na hlídání, jasně stanovím pravidla a ta se budou prostě dodržovat. Pokud si paní, slečna či kamarádka uvědomí, že tohle zase nechce respektovat ona, je po spolupráci. Jednoduché. Já platím, mám právo si určovat, ale druhá strana má právo odmítnout.