Přidat názor k článku Aupair - ano, či ne?

I ja jsem vyjela v 19 do sveta. Mlada, bez zkusenosti, bez znalosti jazyka. Nejdrive Israel - hrozne zacatky. Mladsi dite rozmazlene az hruza, hodne prace, prvnich 14 dni jsem probrecela. Byla to drina i psychicky stres. Zustala jsem 8 mesicu, z toho jeden mesic jsem cestovala. Hodne jsem tam dospela. Druhou zemi byla USA. Uz jsem vedela, do ceho jdu, nedelala jsem si zadne iluze. Rodina na Manhattanu s jednim ditetem, starsi rodice. Ona potrestena Americanka (40) on Brazilec (50). Rocni holcicka, kdyz jsem nastoupila. Vzali mne i s mou hroznou anglictinou (skoro zadna) a to si mohli vybirat. Zacatky byly desne, mala brecela pokazde, kdyz me videla. Ale zatla jsem zuby, vydrzela a zvykly jsme si na sebe. V domacnosti jsem nedelala sluzku a hlavne jsem s nimi nemusela bydlet. Zustala jsem s nimi 4 roky a uz jsem zustala i v USA. Zacala chodit do skoly, nasla si normalni praci.Ted jsem mamou dvouletych dvojcat, ja i manzel chodime do prace, deti hlidame s manzelem na stridacku. Na jeden den v tydnu mame slecnu na hlidani - Ceska, 23 let, sice mlada, ale plna energie, venuje se jen detem. Plne ji duveruji. Nasli jsme ji pres zname. A jestli bych si poridila k detem cizi osobu pres agenturu ikdyz s dobrym doporucenim? Po vlastnich zkusenostech asi ne. Ja to sve dite na hlidani zboznovala, ale v ostatnich rodinach - ve vetsine pripadu - to tak nebylo....