Přidat názor k článku Srážka

jako těhotná jsem si mohokrát slušně řekla (nejen) puberťákům, aby mě pustili sednout, a nikdy mě do pr... nikdo neposlal. Naopak se většinou omluvili, že si mě nevšimli.
Tuhle jsem jela narvanou tramvají a vedle mě stála nějaká stařenka, přímo nad mladou holkou, která si četla - a nic. Nějak jsem to neydejchala, tak jsem si řekla, že si z ní trochu vystřelím. Naklonila jsem se k ní a povídám starostlivým hlasem: "Slečno, můžu se vás na něco zeptat?" "No?" ozvalo se udiveně. "Vy jste těhotná?" Vytřeštěný zrak: "Neee..." "Tak je vám špatně?" "Není," ona na to vyjeveně. Usmála jsem se jako sluníčko a povídám: "No tak to je skvělé, to byste teda mohla tady paní pustit sednout, že?" Zamumlala něco o tom, že ji neviděla, hned vstala a stařenka byla šťastná jak blecha... Když jsem přišla domů a vyprávěla to manželovi, ten se řehtal, že jsem pěkná mrcha a já uznala, že jsem už asi postižená svou potřebou druhé vychovávat :)