Přidat názor k článku Aupair - ano, či ne?

Souhlasím s tebou.
Já mám taky jako au-pair zkušenost, naštěstí celkem pozitivní. Maminka rodiny si přála, abych jejímu synovi (skoro 4 roky) byla spíše kamarádkou a opatrovatelkou, že si výchovu obstará sama, když bude problém, mám ho řešit s ní. Respektovala jsem to. Pak jsem měla na starosti půlroční holčičku. Nesměla jsem děti bít ani na ně křičet. Dalo se to zvládnout, ona nechodila do práce, byla jsem s nimi o prázdninách. Krom toho jsem měla na starosti domácnost a vaření (z vaření jsem měla největší strach, ale nakonec se ukázalo, že maminka umí vařit ještě hůř jak já, takže kluk byl za má jídla celkem vděčný). Maminka děti učila, že se ke mě musí chovat hezky, mít pochopení pro to, když náhodou nebudu rozumět a poslouchat mě (ne vždy to bylo ideální). Kluk sice byl na můj vkus rozmazlený, ale na druhou stranu jsem měla možnost poznat i jiný druh výchovy než jen u nás doma (doma byla výchova silně autoritativní), což mi do života dost dalo. Poznávání nových míst jsem si moc neužila, vzhledem k tomu, že můj pobyt byl prázdninový, byli jsme domluvení, že jim budu maximálně k dispozici (krom dvou volných půldnů), za což jsem dostala na můj vkus velice slušné peníze. Rodiče se ke mě chovali velice slušně, nakonec si mě pak s sebou vzali i za půl roku na dovolenou do Egypta (aby si oni mohli užívat a já se postarala o děti). Přesto jsem získala pocit, že tuhle práci bych nechtěla dělat déle, vlastně jsem nemohla o ničem rozhodovat, být jen takovu "služkou", asi jsem na to byla už taky stará, bylo mi 22 let.