Přidat názor k článku Aupair - ano, či ne?

Reyo, myslím, že Xantipa žije v nějakém simulátoru kde se věci nedějou a život nežije spontánně a z momentu na moment, ale lidé jsou povinnováni předem promýšlet všechny možné varianty a důsledky svého jednání a pokud náhodou pochybí (to DOKONCE i Xantipa toleruje), musí vystoupit a zřetelně formulovat prohřešek, kterého se dopustili... Nejvíc ze všeho mi to připomíná hollywoodské slaďáky, kde vcelku kladný, ovšem přehmatu se dopustivší hrdina na závěr pronese řeč a všichni aplaudují...
- to je Tvá citace - jen pro upřesnění. Takže, pokud se někdo chová v souladu se zákonem a dobrými mravy, nemusí dopředu nic promýšlet. Opět jsme u toho, pokud budu vychována či budu mít naučeno, že děti a lidé se fyzicky nenapadají, že to je nepřípustné a neomluvitelné, tak nemusím o ničem dopředu přemýšlet, ruka neujede, protože to člověka ani nenapadne. Jenže samozřejmě vím, že takto nastavení nejsou všichni, to bychom se tu o tom nemuseli bavit. A představ si, jsou už pubescensti, kteří vědí, že bít děti se nesmí a "dokonce" ani ve stresu je to nenapadne. Pročpak asi? A jestli-že reaguješ na to, jak jsem psala, že pokud by náhodou vedoucí či praktikant uhodil dítě a pak musel svou chybu uznat a omluvit se. Co je na tom? Mají ho snad poplácat po rameni a poděkovat mu za to, že bije děti? Takto si je totiž schopen uvědomit, že udělal něco, co se nemá a pokud není ochoten si toto uvědomit, tak je něco v nepořádku a nemůže pokračovat v práci vedoucího či praktikanta. Protože, přiznat si chybu, znamená, že o tom přemýšlím. Tedy většinou.