Přidat názor k článku Srážka

A to je další zajímavost. Někdo prostě problém s pomocí druhých nemá, někdo jo... proč to tak je?
Například, mně strašně dlouho bylo záhadou, co se mi stávalo... přeplněný autobus, sedím na dvojsedadle, ale ač je autobus narvaný, nikdo si vedle mě nesedne. Už se to stávalo docela pravidelně, připadala sem si, že vysílám jakýsi negativní vlny, případně smrdím :o)))
Pak sem vyzkoumala, že když se někdo k místu vedle mě hrne a chce si sednout a podívám se na něho, tak si nesedne. A to není žádný škaredý pohled, ale normální zkoumání situace. Když čučím z okna a nedívám se po lidech, místo se zaplní.
Co sem tím chtěla říct... že ač se zdá, že dvě osoby jednají stejně, poprosí, usmějí se atd... jedna se pomoci dočká bez problémů, druhá problém má, tak třeba nevědomky něco "vysíláme". Něco jako řeč těla. A nedá se mluvit o chybách, prostě to tak je.