Přidat názor k článku Císařský řez na přání

Mám za sebou dva přirozené porody. Nedá se to popsat přesně, to je pravda - nejsou to křeče, ne přímo. Prostě po pár minutách se ti stáhne všechno od hrudníku až k zadku, bolí to hodně, ale ne tak, že by se to nedalo vydržet. Kroutíš se, prosíš všechny ať to přejde... a najednou je miminko venku, všechno z tebe spadne, jsi unavená, ale máš úsměv na rtech a ani si ho neuvědomuješ. V hlavě ti duní, ale je ti zároveň hezky, víš, že jsi dala někomu život a ten tě teď bude potřebovat. Kiki to má vsugerovaný. Nenastala ještě ta pravá mateřská láska, vím to, protože je to ten nejsilnější cit na světě. A když přijde, tak jdeš přes všechno, přes strach i bolest. Nedivila bych se, že když bude těhotná, projde tím ani neví jak. Jsou takový, co jim je šppatně, co mají problémy a bojujou, bojujou za toho človíčka. Věřte, že až jí pohltí ten cit, zvládne to v pohodě.