Musím říct, že mám podobnou zkušenost jako autorka článku, před třemi léty jsem odjížděla jako au-pair do Anglie, také k Indické rodině a měla jsem smlouvu na cca 6 hodin denně, jenže mě také nechali pracovat celé dny s víkendy nevyjímaje za minimální mzdu 45 liber. Měla jsem na starosti 5ti letou holčičku, která byla taky děsně rozmazlená a já musela dělat vše, co si vymyslela a navíc mi taky přišla trochu zaostalá (tím způsobem výchovy-matka věčně v zaměstnání a pokud byla doma, tak na malou neměla čas-pořád k nám chodily jakési návštěvy příbuzných, kterým se "musela" věnovat.No a když jsem řekla, že se o svoje dítě nestará, protože ani večer, kdy já už jsem měla mít padla, se o ni nezajímala a vše nechávala na mě, tak se cítila dotčená a začala dceři kupovat drahé dárky, aby mi ukázala, jak se mýlím. Zapomněla na to, že penězi láskyplnou péči a pozornost nenahradíš.Otec byl sice doma, ale v domě nehnul ani prstem a jen se nechal obskakovat.Nutno podotknouti, že po třech týdnech jsem toho měla dost a začala si hledat jinou rodinu.Nechci tvrdit, že všechny Indské rodiny jsou stejné, narazila jsem později v zaměstnání v nemocnici na velice pracovité a obětavé ženy-Indky, ale s muži je to přece jen jiné, oni prostě berou ženy jako méněcenné a tak se k nim potom chovají, ale to už pramení z jejich způsobu života. Kdybych to bývala věděla, do Indické rodiny bych se určitě nehrnula,ale zase mám o zkušenost víc a poznala jsem velmi rozdílnou mentalitu.Určitě to nechci odsuzovat, jelikož je to jejich způsob života, ale pro mě osobně zcela nepřjatelný. Abych dopověděla, jak to se mnou vlastně dopadlo, tak po necelém měsíci jsem se stěhovala do anglické rodiny, kde už to bylo zase o něčem jiném a byla jsem tam víceméně spokojená, aspoň se tam ke mně nechovali jako ke služce, i když jsem cítila, že jsem braná jen jako nějaká aupair a nikdy by aupair nebrali jako někoho sobě rovnocenného, už jen proto, že nejsem Angličanka.ale to je asi ve všech zemích stejné, na cizince se dívat trochu jinak než na "našince"....
Předchozí