"Zákon a dobré mravy" - to jsem dva poměrně zásadně odlišné pojmy. Obé určuje společnost, respektive kultura té které společnosti, to první je ovšem formulované písemně a zakotvené v právním řádu státu, to druhé souvisí mnohem více s individuálním pojetím. Pokud tedy světice tvého kalibru považuje za "špatný mrav" plácnout nezvedené dítě po zadku, neznamená to, že to je obecně jako špatný mrav přijímáno. Ostatně, já jsem vůbec nemluvila o tom, zda má člověk vnitřně nastavené hranice, za které by nikdy nešel (ačkoli, nikdy neříkej nikdy!), mluvila jsem o tom, že události se v životě dějou spontánně (jakož i konání jednotlivce, ať už má morálku jakoukoli) a není tudíž možné dopředu promyslet všechny možné varianty. Řečeno lapidárně: málokdo je stroj, dokonale ovládající své emoce, náhlé popudy apod. Každého ovlivňuje nepřebverné množství aktuálních impulsů, které způsobují v konečném výsledku variabilitu jeho jednání. Pokud by tomu tak nebylo, pohybovali bychom se a jednali jako roboti v předem daných schématech...někteří lidé mají k tomu zjevně blízko, já to ovšem jako plus nevidím. Ad týrání cizích dětí a mých vlastních... chtěla jsem především upozornit na pokrytectví podobného postoje. Já se pokouším ke všem dětem přistupovat zhruba stejně, jsou-li mé či nikoli. Žádné z nich nebudu třískat (že to považuješ plácnutí za odsouzeníhodné je tvoje věc, jsou různé, mnohem méně viditelné a rafinovanější formy násilí vůči dětem, a kdo může skutečně zodpovědně prohlásit, že svému dítěti dělal vždy jen dobře? A je to dobře, že nikdo takový není! Dokonalost totiž nahání nemenší hrůzu a je to právě nedokonalost, co dělá člověka člověkem!), když se ale kterékoli dítě projeví jako hrubián či násilník bude následovat projev mé nevole ve formě, keterou budu v danou chvíli považovat za nejvhodnější. Když vezme moje dítě lopatkou po hlavě jiného, okřiknu je. Když to samé udělá jiné dítě mému dítěti, okřiknu je též...přece nebudu stát a čekat, dostaví-li se "jediná oprávněná osoba na světě", aby mu vysvětlila nevhodnost jeho chování. Některé situace prostě vyžadují okamžitou intervenci.
Předchozí