ano přidala bych se k tomu vyjadřování se k tělesným proporcím a různým průpovídkám a výhledům do budoucna! nikdy nezapomenu na tátova "buřtíka" či mámina "slona do porcelánu" (a jistě najdeme spousta přirovnání a hodnocení dětí i co se týče jiných směrů,a naprosto zbytečných..ůplně jsem si zakázala slovní spojení TY JSI! pokud něco hodnotím pak činnost dítěte , ne dítě) jistě to nebyl jediný spouštěcí bod u mých dietářských problémů,ale dost dobře se pamatuji že jsem se za buřtíka považovala a když kouknu na svá dětská foto,vůbec. normální holka,trochu atletičtější postavy no prostě ne úplně ta twigi tedy dívka z dachau jak by si asi přál můj táta.
počítání kalorií bych se asi vyhýbala spíše bych měla povědomí o typech jídla jako že sýr je vydatný a chroupat okurku můžu kilo (přeháním) ,ale je to narážka na jedno období v mém životě, kdy jsem byla absolutně mimo, pokud jsem si nemohla přesně spočítat kalorie. respektive vy je počítejte ale holku spíše naučte stylu stravování a ještě začněte se tak stravovat všichni.
naštěstí má dcerka bude konstitučně po manželovi (klučík je si spíš po mně,ale holka byla jako kojenec taky pěkný žroutík) poslední dobou je to s jídlem spíše obráceně než u autorky,moc toho nepojí má zkrátka jiné důležitější starosti. ale řekla jsem si že z toho nebudu dělat žádnou vědu. hlady neumírá. rozhodně do jídla nenutím. bohužel vídám i případy kdy dítka jsou rodiči cpány že nejedí a přitom když na ně kouknu nijak netrpí vývojově jen prostě jim stačí k obědu jedem ten knedlik a ne dva jak by si myslela maminka/ tatínek
já bych zkrátka se nesnažila z jídla dělat vědu ať už je ho moc nebo málo (samo nemyslím tím extrémně moc nebo málo)
jo ještě jsem chtěla napsat poznámku zda také nemůže jít o vyhranění se vůči sestře. děti se snaží v něčem vyniknout. když bráchovi babička chválila kolik snědl ovocných knedlíků chtěla jsem jich také tolik spořádat....atp..no jsou to jen takové mé (možná neobjektivní) poznámky
Předchozí