Tak mě zrovna napadá, že každej fakt chce, to co nemá. Já jsem z velmi vysoké rodiny (mamka 175 cm, táta 195, brácha 208, strejda 207 apod.). Já jsem nedorostla ani maminku a dokonce ani jednu babičku. Mám "pouhých" 164 cm. Vždycky se mi ti dlouháni strááášně líbily :-))). Tak mám taky přítele, co má přes dva metry :-). Se svojí výškou jsem se smířila až po tom, co jsem začala tancovat. Oni ty tanečníci jsou zoufale mrňavý!!!
Podle mě je vysoká ženská, co vtom umí chodit, moc hezká... A 180 cm mi nepřipadá nijak hodně. Moje sestřenice zdědila taky výšku po rodičích, už ve dvanácti měla 192 cm (to jí zůstalo), ale prsa - snad pětky - má po babičce, s váhou drobnější problémy. ALE! Nikdy se nehrbila, chodí vhodně oblíkaná (kraťoučké sukně na těch kilometrových nohách vypadají vážně dobře :-)), zkrátka na chlapy jak mucholapka :-)))
Je ale pravda, že naše rodina je trochu extrém. Futra zvětšená na míru (průšvih, když si na to člověk doma moc zvykne, pak se nevyhne útazům jinde :-)), postel na míru, boty č. 48,5 se velmi špatně shánějí, ale to se naštěstí týká jen těch chlepů :-)))
No nic, trošku jsem se rozepsala mimo téma, ale s tou výškou mě to trochu pobavilo, co já bych v té pubertě dala za 180 cm!! :-))))
Předchozí