Ahoj,
máme 14 měsíčního Matěje. Narodil se veliký a je pořád "buclatý" i když mu pod trikem občas cítím žebra. Ale tváře a ruce/nohy má zkrátka kulaťoučké. Má +- 13 kilo, 86cm. Chutná mu všechno, včetně ovoce a zeleniny, takže mu dáváme pestrý výběr a já potajmu hlídám množství - podstrkuju víc brokolice než těstovin, místo piškotů máme neochucené kukuřičné "červíky" (=extrudovaná kukuřice)... Ale jí častěji a méně a protože už pobíhá, tak ho v tom podporujeme.
Z vlastního dětství vím, že jsem byla cvalík (a muž taky), ale že být buclatější před pubertou nemusí znamenat doživotí. Bývala jsem normální-buclatá, hubnutí mi nešlo, a teď jsem vyhublá - stačila porucha štítné žlázy (to tu někdo moudře zmínil - já chodím do Endokrinologického ústavu v Praze a doporučuji). Díky Matějovi jsem taky razantně zhubla díky kojení a poporodnímu "fitnes"-režimu kolem malého, protože tolik kalorií jsem opravdu dřív nepálila. Takže teď mám od rodiny naordinovanou bodovou dietu - zbodnu na co přijdu - a je mi fajn. Jako malá jsem si připadala tlustá a kde jsou ty časy! Nosím věci, co mi byly ve 14 letech.
Že mi nešel šplh a hrazda byla noční můrou, to trklo i mě, že mám kila navíc. Naštěstí mi doma nikdy neříkali, že jsem tlustá a nikdo mě nebude chtít a takové ty řeči kolem!
Shrnutí - je důležité, aby se holka líbila sama sobě a v tom jí nejvíc podpoří rodina. Hodně se soustředit na jídlo by mohlo být jen na Vás, aby ona tomu nevěnovala takovou důležitost a nesklouzla k bláznivým dietám, až bude mít vlastní hlavu. No a hlavně by bylo moudré zkontrolovat štítnou žlázu, protože ta opravdu dokáže udělat z člověka kouli, ale taky klidně během měsíce tyčku a to není dobré. Pokud jste v rodině spíš normální než obézní, genetika to nejspíš nebude.
A ještě postřeh - jestli Vás napadlo, že by to mohlo být psychické z nedostatku něhy apod., tak to můžete změnit - nevěnovat se všem stejně, ale jí víc. Uvidíte, jestli to byla trefa :)
Pokud máte pocit, že je potřeba omezit kalorie, rozhodně je někdy dobré zkusit se i na hlad před jídlem hodně napít třeba čaje nebo vody a člověk pak ani nemá tolik místa na jídlo.
Moc fandím a vzkazuju - je dobré nelpět na své představě o ideálních dětech (máme je všichni, ale co už, realita nás vždycky má něco naučit).
Předchozí