Ahoj...naše malá se rozhodla v druhé době porodní,že se jí ven asi až tak nechce a tak nám museli pomoct klešťěmi...bylo to hodně stresující,když ke mě přišla paní doktorka a chytla mě za ruku,řekla,že jde o vteřiny a děťátku se nedaří dobře a že musí použít klešťě a nemůže nám slíbit,že všechno dopadne tak,jak by si přála...no strašný... u porodu byl taky partner,kterého poslali ven z boxu,protože jak paní doktorka řekla :"nemusí to být pěkný pohled"...to bylo něco pro mne,ale já měla co dělat sama se sebou,tak jsem prostě jen tlačila a tlačila..musela mi pomoct i asistentka,která mi loktema na bříšku Terezku tlačila taky...bylo kolem mě asi dvacet doktorů(ARO,atd...kdyby bylo nejhůř),ale když jsem slyšela paní doktorku šťastně zavolat,že je všechno v pořádku a ať zavolají tatínka ke své krásné holčičce,měla jsem ohromnou radost z toho,že je to už konečně za mnou,ale hlavně,že je naše koťátko zdravé a živé..hned si jí vzali a asi za deset-patnáct minut za mnou přišla dětská paní doktorka a řekla,že Terezka je naprosto v pořádku a že kleště jí nezanechali žádné následky.Byla to ta nejkrásnější věta :o) a opravdu,malá má osm měsíců a je to naše zlatíčko,nemá žádné zdravotní problémy a dělá nám jenom radost...jsem ta nejšťastnější mamina na světě :o)
Já vím,že né každý má takové štěstí,jako my...a proto všem maminkám,které zažili takový porod,přeji hodně štěstí a hlavně hodně síly...
Iveta z Prahy
Předchozí