Přidat názor k článku V čekárně

Fakt jsi objevila Ameriku. Když mého otce "skolil" infarkt jeli jsme do memocnice. Já a moje dvě děti/1rok a 5 roků/. Stávili jsme tam 2 hodiny a celou tu jsem s tím ročním chodila nebo ho nosila /váží 10kg/ jinak by řval jak na lesy a válel se na zemi, to starší vyplňovalo dobu čekání otázkami typu kdy pojedem domů atd... Vlastní vyšetření táty trvalo cca 15min. včetně rengenu. Pokaždé když nás viděl někdo z personálu zazněla otázka: To jste ty děti nemohla nechat doma? - povzbudí to, co? a paní dr. to rozštípla přednáškou na téma množství bacilů na chodbě a v čekárně. /Potěšující/. Takže nakonec nás v 11hod večer poslali na kardiologii kde konečně diagnostikovali infarkt a my /ostatní/ mohli je domů. Nido z personálu si snad ani neuvědomil jak je jejich chování pokořující. A stěžovat si? Co když by pak neposkytli otci potřebné léčení? Takže se nezlob , ale čekání u zubaře považuji sice za protivné ale snesitelné.