Přidat názor k článku V čekárně

Ahoj,

tak já jsem zažila podobné remcání na přítomnost dítěte ve chvíli, kdy jsem měla čtyřicítku, zánět pohrudnice a musela na vyšetření na plicní. S půlročním miminem. Sestra nás nechtěla pustit ani do čekárny, že je tam moc bacilů a že jsem malého měla nechat doma. Když jsem se jí ptala, jak to mám udělat, když jsem ve městě úplně sama, ráno jsem jela k obvoďačce, ta mne hnala okamžitě na plicní a kojím po hodině a půl, tak mi řekla, že jsem si měla odstříkat do zásoby a dát dítě k sousedce.... Omlouvalo ji snad jenom to, že měla věk čerstvé maturantky. Naštěstí šla kolem lékařka, nahnala nás rovnou do ordinace, nechala malého nakojit a zařídila mi rentgen atp. bez čekání mezi ostatníma pacientama. Nakonec konstatovala zánět pohrudnice a sestřičku poslala se mnou k tramvaji, aby mi pomohla s kočárkem.
Musím k tomu dodat, že pokud jdu s děckem, tak si beru hračky a nečekám přednost. Když byly děcka opravdu maličké, tak jsem k doktorce volala, kdy máme přijít, aby tam nebylo moc lidí. Ale když máme přijít v 9:00 a nejdeme na řadu do 9:30, tak chci od sestry jasnou odpověď, jak dlouho budeme přibližně ještě čekat. Ale to se mi stává málokdy, párkrát jsem sice musela čekat kolem hodiny, ale sestra sama chodila pravidelně do čekárny přednést omluvu, proč ke zpoždění došlo. U dětské zubařky čekáváme taky, ale ona sama říká, že ten čas je orientační, že máme se zpožděním počítat. Takže chodíme až na odpoledne, abych si nemusela brát volno z práce.