Přidat názor k článku Jak jsme se omylem ocitli v hotelu místo v nemocnici

Ahoj holky,
díky všem za příspěvky na můj článek. Snažila jsem to napsat tak, aby bylo jasné, proč jsem článek psala, ale pro jistotu to ještě shrnu. Hlavní důvod nebyl pomluvit Bulovku, ani vyzdvihnout materiální poměry na dětském oddělení FNKV (mimochodem jsem si přečetla odkaz, který vložila Zlatka ohledně zadlužení, čekala jsem nějaký průšvih v podobě rozkradených miliard nebo zbytečně proinvestovaných financí na nový pavilon dětského odd. s důsledkem desítek nezaměstnaných nešťastníků, ale spíše mi z toho vyplývá, že měly problémy, které se snaží řešit celkem racionálně...)...chtěla jsem prostě jen hrozně moc poděkovat těm milým lidem,co se o nás těch pár dní starali. Kdyby ta doktorka na Bulovce poslala sestru, ať mi řekne, že pro nás nemá bohužel místo a že momentálně telefonuje do dalších nemocnic, aby nás někde upíchla, ať chvilku vydržím, tak bylo vše ok. Já jsem tam seděla jak pipka v čekárně a vůbec jsem nevěděla, co se děje a proč si nás nikdo nevšímá. Prostě je to vše JEN A JEN O LIDECH a je úplně jedno, jestli máte naproti nemocničního pokoje kuchyňku s varnou konvicí a porcovaným čajem. Když jsme se ptala jedné sestry, jak je možné, že tam není ani jeden člověk nepříjemný, přeci jen už ze statistických důvodů to bylo divné, tak mi řekla, že by tam nikdo nepříjemný s nimi nevydržel. Jsou na maminky a děti milé, protože ty jsou pak také spokojené, snášejí celkově lépe celou hospitalizaci a jim se lépe v takovém prostředí pracuje. Jak prosté a jednoduché, přesto mě to ještě teď dojímá k slzám.