Přidat názor k článku Jak jsme se omylem ocitli v hotelu místo v nemocnici

Přidávám se též - dětské oddělení na Bulovce jsme navštívili třikrát - dvakrát s bolavým uchem, jednou s neustávajícím kašlem. S ouškem už jsme pak chodili rovnou na ORL, kde byly milé a příjemné doktorky nebo milí a příjemní doktoři - protože přijít se řvoucím dítětem v horečkách a dočkat se příchodu ženské, o které jsem si podle vzhledu myslela, že je uklízečka, která na synovo "Dobrý den", na které si našel čas mezi jekotem odpoví "To je k nám, jo?" noc nezpříjemní. S kašlem jsme bohužel jeli rovnou také do dětské nemocnice. Syn začal z kašle cestou v autě zvracet, takže do nemocnice dojel celkem zbědován. První, co si vysloužil v nemocnici byl sprdunk, že si takhle velkej neumí dát ruku před pusu - to už byl tak slabý, že vlastně nemohl sám ani sedět. A musím přiznat, že tenkrát mou mrzkou dušičku potěšil fakt, že syn se vykosil i v té ordinaci. Proti léčbě v téhle nemocnici nic nemám, synkovi vždy pomohli, ale ten přístup mi přišel otřesný.