Přidat názor k článku Nejkrásnější období ženy

Nezoufej, nakonec se to snad podaří. Ale jinak s tebou souhlasím. Mám za sebou 3 roky asistované reprodukce a 3 potraty v 5-6 týdnu. Když jsem konečně otěhotněla, byly ty nevolnosti strašné, ale ani jedinkrát jsem toho nezalitovala.

Zvracela jsem takřka nepřetržitě celé dny a ty vzácné chvíle, kdy byl můj žaludek vklidu jsem prospala. Za první 3 měsíce jsem zhubla 10 kg. Rada sníst sušenku nebo kousek rohlíku než vstanu z postele skončila tím, že jsem ložnici vybavila lavorem umístěným pod moji postel. A rada lékaře, že mám pít "Magneziu" protože ty nevolnosti údajně způsobuje nedostatek hořčíku zapříčinila, že jsem si podráždila hořčinama žaludek tak, že už jsem nebyla schopná v sobě udržet ani vodu a tak jsem po 2 dnech, totálně dehydrovaná skončila ve špitále na kapačkách. (ale možná za to ta minerálka nemohla a já bych tak dopadla i bez ní.) Ze špitálu mě pustili 21.12. se zásobou Torecanu-čípky a doporučením, že je nesmím užívat častěji než po 4 hodinách. Díky nim jsem byla schopná alespoň pít a pozřít nějaké dietní potraviny. Takže Vánoce u nás proběhly ve znamení mojí přísné diety.
Lékaři mě utěšovali, že můj stav se po 20. týdnu zlepší. Měli pravdu bylo to CELÝ 4 týdny po 20. týdnu a zlepšilo se to, tak, že jsem zvracela skutečně jen dopoledne a to trvalo až do porodu (ten jsem mimochodem taky prozvracela). Únava mě však neopouštěla a já prospala 12-14 hod v noci a k tomu si musela jít zdřímnout ještě po obědě.

Nepíšu to sem abych si stěžovala. Skutečně jsem se to snažila překonávat a strašně mě psychicky deptalo, že jsem tak nemožná. A ještě mnohem víc to ničilo manžela, kterej měl výčitky, že to vůbec dovolil.
Jediný, čeho opravdu lituji, je to, že jsem si svých "nejkrásnějších" 9 měsíců nemohla vlastně vůbec užít. I nákup oblečení a věcí pro miminko pro mě byl doslova utrpením.