Přidat názor k článku Jak jsme se omylem ocitli v hotelu místo v nemocnici

Se synem jsem byla na Bulovce hospitalizovaná třikrát ... dvakrát jen 2 noci, potřetí deset dní ... a musím říct, že na Bulovce se člověk musí umět ozvat... ale když to dokáže, tak to tam není zas tak hrozný ...
V podstatě všechny "vymoženosti" dětského oddělení na Vinohradech, které autorka popisuje (hernu, možnost uvařit si čaj, mikrovlnku, hračky i na pokoj, i to hezky vymalované prostředí, sociálka vždy pro dva pokoje a tak) je i na Bulovce, možná ne tak funglovní, ale je to tam ...
Horší to tam je s komunikací, která je podle mě mnohem důležitější ...
Strašně moc záleží na tom, na koho narazíte ... Dvakrát nás tam vezla rychlá, potřetí jsme tam jeli sami a až potřetí jsem byla schopná s nimi komunikovat tak, abych s nimi neměla problém ...
I tu hroznou vrchní sestru, se kterou jsem se při prvním pobytu pohádala do krve, jsem při tom posledním vzala na milost a našla s ní společnou řeč ...
Bohužel jsem se tomu musela učit ...
A ad uklízečka důležitější než kdokoli jiný ... mám pocit, že to je snad v drtivé většině nemocnic, dneska už vím, za čím se vyplatí si stát a co prostě odmítám s uklízečkou řešit ... většinou stačí říct, že si nechám zavolat primáře a je po diskusích :)
Nicméně odborně podle mě na Bulovce docela na výši jsou ...