Přidat názor k článku Začínáme přikrmovat

I mně se osvědčilo mačkání vidličkou hned od 1. dne příkrmů (synovi bylo 7 měsíců, měl 2 zoubky a už skoro měsíc vypadal, že by měl zájem jíst něco jiného než MM; čekala jsem do 7 měs., protže měl kojenecký ekzém a narodil se o 14 dní dřív - zdálo se mi to rozumné). Myslím, že je to důvod, proč neměl sebemenší problém přejít někdy okolo 10 měsíců na zeleninu nakrájenou na kostky (kterou jsem ho nechávala jíst samotného ručičkama) a vůbec s přechodem na pevnou stravu. Taky myslím, že budu postupovat stejně s případným druhým miminkem. A pokud by příkrmy jen rozmačkané nechtělo, asi bych váhala, jestli to není signál, že je na příkrm ještě brzy. Syna jsem krmila od začátku u stolu, sedět ještě neuměl (to se naučil sám až v 9,5 měsících, pak teprve přišla na řadu židlička), ale držela jsem ho na klíně v podstatě v sedu - ale opíral se zadíčky o mě. Těch pár minut sedu s oporou mu snad neublížilo (resp. babička ho v téhle poloze chovala snad už o 4 měsíců - ale zdá se mi, že od klubíčka se ta pozice snad zas tak neliší). Taky se mi osvědčilo vždycky s další lžičkou počkat, než otevře pusinku. Nikdy jsem nemusela praktikovat metody "za maminku", říkat "ham" apod., a to nemám nijak velkého jedlíka. Odmalička umí dát najevo, kdy má dost, v jídle se nikdy nepatlal. Jediné, co bych mohla považovat za problém, že se stále nechá rád krmit - jsou mu 2 roky a 2 měsíce (ale je fakt, že momentálně si často hraje na miminko, tak to s tím asi souvisí). Stolujeme spolu (manžel jí obvykle v jiný čas) od té doby, co mu vařím stejná jídla jako pro mě a manžela (pochopitelně jídelníček je uzbůsobený batoleti, ne naopak:-), vždycky si u jídla se synem povídám a krásně si společné chvíle u stolu užijeme (chvíli jí sám, chvíli ho krmím a mezitím i sebe). Tak nevím, jestli mám tak výjimečné dítě, ale myslím si, že nějaký vliv zvolených metod tam určitě bude.