Přidat názor k článku Jak jsem “alternativně” rodila v Českém Krumlově

Ženské, co rodíte doma, nebo pár hodin po porodu chvátáte domů, teda obdivuji a divím se současně. Jsem já tak nemožná, že jsem ráda užívala dobrodiní porodnice, dokonce v jednom případě přes celé vánoce? Přestože jsem těhotenství i porody u obou, byť čtyřkilových, dětí měla bez problémů, po porodu jsem se vždy cítila jak zpráskaný pes. Byla jsem vděčná za těch pár dnů, co jsem si mohla jen lelkovat, háčkovat, číst, brebentit s ostatními matkami a samozřejmě laškovat s miminem, v noci si zazvonit na sestru, když se mi růlování dělohy hodně přestalo líbit nebo mě vyděsily pupínky na nosánku děťátka a měla jsem potřebu okamžitě tento veledůležitý problém řešit. Co doma, nedalo by mě to, šukala bych po světnici, tu něco zvedla, tu upravila a nervovala se z toho jestli dítě dost dýchá, nebo má dýchat jinak , nebo proč mi to mlíko tak moc teče, nelze vyrobit nějaký kohoutek na přivírání, upnula bych se na své poblázněné hormony a změněné proporce. V porodnici jsem se na všechno hned zeptala, bylo mi jedno, co si myslí pobavená sestra či doktorka s obočím až na temeni. Takže já rozhodně patřím k těm co v žádném případě porodnice nezatracují a jsou tam spokojené.