Všichni se tu oháníte zodpovědností, že matka je plně zodpovědná a plně informovaná apod. Já souhlasím s možností ambulantních porodů i porodů doma, ale musí se změnit zákony, a také souhlasím, že matka (rodiče) budou opravdu plně zodpovědní za své dítě a tedy mohli by mít i právo nechat dítě zemřít (chápou-li to, nejsou-li tedy psychicky nemocní apod., tedy svéprávní).
Také jde o to, jak ta zodpovědnost má vypadat, to znamená, že pokud matka něco u dítěte prošvihne a to se bude např. dusit, tak si pak vše bude hradit sama, neboť pokud by byli v nemocnici, tak by se dalo lépe zasáhnout? To je přeci nesmysl. Nebo se tou zodpovědností rozumí to, že pokud se něco stane, tak nebudu házet špínu na lékaře a nebudu je žalovat, že to přeci mohli předpokládat a neměli dítě propouštět domů.
Navíc matka po porodu je emočně labilní vlivem hormonů, otec právně ještě neexistuje (není vystaven rodný list), takže pak může tvrdit, že nebyla schopná plně rozumnět důsledkům svého rozhodnutí a že to lékaři měli přece poznat. Takže babo raď.
Ráda budu propouštět děti na revers nebo i plánovaně budu-li mít oporu v zákoně, tzn. že mne nebude moci žalovat rodič dítěte, které jsem propustila na žádost rodiče a nakonec se přeci jen něco stalo.
Po porodu např. křeče, hypoglykémie, kritická srdeční vada (ta se někdy ukáže až 1-2 dny po porodu) a laik nemusí příznaky poznat, u matky krvácení, embolie či další. Bude-li mne jako lékaře chránit zákon před rodiči a rodiče tak budou moci plně využít svá práva a své rozhodnutí, tak jim děti ráda propustím.
Předchozí